PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Začínajícím rockovým kapelám většinou pár let trvá, než vybrousí svůj styl, vybudují si osobitost a najdou svoje místo na scéně. Výjimečně se objeví borci, kteří toto pravidlo obejdou a již na prvních nahrávkách zní překvapivě originálně a vyspěle. Mezi takovéto talenty řadím i kanadský zázrak PROTEST THE HERO. Již debut „Kezia“ z roku 2005 předpověděl zjevení kreativity a pozoruhodných muzikantských dovedností a aktuální dvojka „Fortress“ již nastavuje laťku všem virtuosům snažícím se v tvrdé hudbě o nějaký ten progres.
Hlavní poznávací znamení této kapely jsou výjimečný zpěvák s úctyhodným rozsahem (jeho vysoko položený hlas nemá daleko ke kultovním pěvcům ze zlatých metalových 80´s) a rytmické složitosti, doprovázené velkou dávkou kytarového sólování. Dále v hudbě této pětky můžete vystopovat skočné mathcore, „emařsky“ vyhrocené zpěvy, kus thrash metalu a punkový úšklebek.
PROTEST THE HERO znějí na první poslech dost složitě. Kytary během každé skladby odehrají kvantum riffů, vyhrávek, sól a spolu s bicími velmi často mění rytmus a rychlost. Rodyho Walkera ve zpěvu doplňují ještě kytaristé, takže očekávejte i velkou porci melodických a extrémních vokálních linek, které ještě více exponují už dost bláznivý projev této kapely. Hudebníci však z propletenců v pravý čas uhnětou silný motiv, který danou skladbu rozsvítí a vygraduje, jako závěrečná melodická pasáž v „The Dissentience“ nebo thrashová vsuvka v „Goddess Bound. Velké plus je výborný bubeník, který má tu divočinu pevně pod kontrolou, s velkou razancí diktuje svižné tempo a ještě si k tomu přidává parádičky. Vyslechněte pozorně údernou rytmiku v „Bone Marrow“, refrény v „Bloodmeat“, roztomilé pidlikání během „Spoils“, nebo předposlední vypalovačku „Goddess Bound“ - muzikantům z nástrojů tryská energie a deska je natlakovaná jak Papinův hrnec. Zklidnění přichází velmi zřídka v podobě samostatně zahraného piána a trvá vždy jen pár vteřin.
Doporučuji dát „Fortress“ nějaký ten čas, než se vám dostane zvuk této kapely pod kůži a věřte, že pak budete mít na dlouhou dobu o zábavu postaráno. PROTEST THE HERO vám mohou připomenout někde IGNITE, jinde CONVERGE, místy možná i HELLOWEEN, ale celkově bych je nazval metalcorovými THE MARS VOLTA. Tato kapela je diamant, který potřebuje už jen nepatrně doleštit, pak bude dokonalý a krásný. Myslím, že příští album nás všechny porazí.
Zdatní muzikanti se pustili do složitostí, nepostrádají však přitom odpich a razanci. Bonus v podobě výborného zpěvu a výborného zvuku.
8,5 / 10
Rody Walker
- vokály
Luke Hoskin
- kytara, piáno
Tim Millar
- kytara, vokály
Arif Mirabdolbaghi
- kytara, vokály
Moe Carlson
- bicí
1. Bloodmeat
2. The Dissentience
3. Bone Marrow
4. Sequoia Throne
5. Palms Read
6. Limb From Limb
7. Spoils
8. Wretch
9. Goddess Bound
10. Goddess Gagged
Palimpsest (2020)
Volition (2013)
Scurrilous (2011)
Gallop Meets The Earth-Live (CD/DVD) (2009)
Fortress (2008)
Kezia (2005)
Datum vydání: Úterý, 29. ledna 2008
Vydavatel: Vargant Records
Stopáž: 41:10
Produkce: Julius Butty
Studio: Hamilton, Ontario (Kanada)
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.